V životě je mnoho věcí, které nás nějakým způsobem inspirují a formují z nás to, kým se nakonec stáváme.

Z Varů do Hradiště (aneb letní filmové festivaly)

5. srpna 2016 v 11:49 | Eltherine
Léto a prázdniny pro mě jednoznačně začínají příjezdem do Karlových Varů na začátku července, kdy se tam sjíždí lidé ze všech koutů ČR. Mě tam dostala láska k filmu a můj táta, který tam již každoročně jezdí.
Vary jsou pro mě něco jako svátek. Jedna obrovská oslava filmu, kterou nadevše miluji.
Letos poprvé jsem ale sledovala i několik vlogů právě z festivalu, které vytvořili naši čeští youtubeři. (nemluvím o všech)
Viděla jsem asi tři vlogy z Varů a všechny mě neskutečně zklamaly. FILMOVÝ FESTIVAL KARLOVY VARY je přece o filmech, no ne?! A o těch jsem slyšela něco málo akorát u Shopaholic Nicol.
Pokud jedete na filmový festival, neměli byste chodit na filmy?
Tím nechci nikoho kritizovat, spíš bych chtěla uvést věci na pravou míru. Vary jsou nejvíc ze všeho hlavně o filmech a ne o tom, že každý večer jdete na večírek a sledujete celebrity (ty večírky jsou samozřejmě fajn Smějící se).
Já osobně zastávám postavení baťužkářů. Když mi ráno nevyjdou lístky, jednoduše si stoupnu brzo do fronty na film, na který chci. Pokud jste na místě brzy, téměř jistě se dostanete. Já to ale občas nechala na poslední chvíli, ale vyplatilo se.
Nejdelší frontu, kterou jsem kdy čekala, jsem zažila právě letos ve Varech. Kdy jsem si šla s kamarádkou stoupnout na film Anthropoid o tři a půl hodiny dříve - znovu se vyplatilo, protože jsme se dostaly.


Poslední červencový týden zase razím přes celou republiku na mou milovanou MORAVU - tedy přesněji - do Uhershého Hradiště na letní filmovou školu.
Tady bych řekla, že jde o specifičtejší festival. Právě v tom, že jsem lidé opravdu jezdí za filmy. Něteří se chtějí filmem živit, někteří už to dělají. Atmosféra tu není tak pompézní jako ve Varech, ale zase naopak mnohem přátelštější. Každý večer si můžete zajít do letního kina, kde jsme letos zažily snad ty nejlepší zážitky.
Při promítání filmu TRHÁK se totiž zpívalo, křičelo, povzbuzovalo. Všichni tak legendární snímek znali nazpaměť a vy jste si náhle připadali mezi svými. Protože všichni ti lidé v tu chvíli milovali film stejně jako vy.

Kdybych tak měla porovnat tyhle dva svátky filmu, nedokázala bych to. Pro mě jsou oba něčím čarovné, kouzelné! Připadám si tam mezi svými. Možná proto jsou to pro mě nejlepší dva týdny roku!

P.S.: Fotku z Hradiště bohužel nemám. Byla jsem příliš ve hře POKEMON GO Smějící se
 

Film - Učitelka

1. srpna 2016 v 11:32 | Eltherine |  Filmy
Poslední týden v červenci jsem měla možnost shlédnout film vytvořen v česko - slovenské spolupráci - Učitelka!
Jedná se o další ze snímků, který vznikl ze spolupráce Jarchovský + Hřebejk. Všichni dobře známe legendární Pelíšky, Pupendo nebo třeba muzikál Šakalí léta. Do této řady se letos rozhodně zařadí Učitelka.
Jak už je u většiny filmů Jarchovského zvykem, ocitneme se o několik desítek let zpět, kdy nám ještě vládne komunistická strana. Právě její členou je i učitelka, o které tento film pojednává. Podle internetu se jedná o drama. Já bych ale nebyla tak radikálkní. Během filmu jsem se totiž hodněkrát zasmála a to i přesto, že na to trailer vůbec nevypadá.
Hlavní role se ujala slovenská herečka Zuzana Mauréry a je naprosto dokonalá. Z její postavy, totiž běhá mráz po zádech - a to v tom špatném slova smyslu. Učitelka totiž představuje zápornou postavu, která tiranizuje své žáky a využívá jejich rodičů, kteří se snaží učitelce vyjít vstříc, aby jejich děti měli dobré známky. (I když si představitelka titulní role snaží svou postavu vehementně obhájit a jako zápornou ji nevnímá.) A právě tehdejší komunistická diktatura učitelku zvýhodňuje.
Každý z nás má jistě nějakou svou oblíbenou učitelku a nebo naopak.
Já bych například mohla vyprávět o té neoblíbené. Během filmu jsem se dokonce během jedné scény rozbrečela, protože jsem v ní tolik viděla jednu z mých profesorek. A to si myslím, že je na tomto snímku to dokonalé. I přesto, že není zasazen do současnosti, je živý ažaž!
Hlavním cílem filmu je přece vyvolat v nás nějaké pocity a v některých situacích se dokonce i najít. A tento film to rozhodně splnil. Hltala jsem každou minutu. Takže není divu, že cenu z Karlovarského festivalu si odvezla právě Zuzana Mauréry.
A navíc....scénář byl Petrem Jarchovským napsán podle skutečné události.



Start

31. července 2016 v 22:34 | Eltherine
Pro začátek by bylo fajn říct důvod, proč jsem vlastně s blogem začala.
Když jsme byly společně s mou kamarádku na jednom filmovém festivalu. Bavily jsme se o tom, jak nás tohle vždy zajímalo. Ona se mi zmínila, že už jednou blog měla. A já jsem nad tím začala přemýšlet.
Navíc mám svůj profil na Wattpadu - pokud jste o něm někdo slyšel - jedná se o stránku, kam můžete psát své příběhy, povídky apod. A když zrovna nic nepřidávám, tak mi chybí kontakt s lidmi.
Chtěla bych světu sdělovat víc než to, co píšu v mých povídkách. Chci vyjadřovat svoje názory a s někým se o nich bavit.
Tím myslím například místa, která jsem navštívila a chci o nich něco říct. Filmy, které jsem viděla, a nějakým způsobem mě zasáhly a nebo něco o knihách a světu, ve kterém žijeme.
Zkrátka od všeho trochu.

Kam dál

Reklama